Koncept mikrocertifikátu představuje jeden ze stavebních kamenů řešení nutnosti vysokého školství reagovat na aktuální a budoucí potřeby trhu práce, kde se stále s větší naléhavostí ukazuje význam vzdělávacích kurzů krátkodobějšího charakteru orientovaných na výkon povolání, zaměřených na rozšiřování dovedností (upskilling) anebo rekvalifikaci (reskilling). Koncept by také mohl rozvinout a zlepšit prostupnost ve stávajícím systému vzdělávacích programů.

Informace o projektu Národní plán obnovy pro oblast vysokých škol 2022 – 2024 v komponentě C1 – Zlepšení prostupnosti vzdělání na úrovni vysokých škol pomocí mikrocertifikátů (microcredentials)

Cílem projektu bylo zlepšení prostupnosti vzdělávání na úrovni vysokých škol pomocí mikrocertifikátů a dále digitalizace činností souvisejících se zajištěním vzdělávací činnosti a administrativních úkonů spojených se studijní agendou. Jednalo se o společný projekt 26 veřejných vysokých škol. Jejich vzájemná spolupráce měla za následek zajištění vzájemné kompatibility způsobů řešení v oblasti mikrocertifikátů a digitalizace souvisejících činností. Zároveň díky této spolupráci došlo k pozitivnímu vlivu na hospodárnost, efektivnost a účelnost využití finančních prostředků.

Konkrétně se projekt zabýval analýzou současného stavu v oblasti různých typů dokladů na národní úrovni, dále byla provedena analýza zahraničních zkušeností s cílem najít nejvhodnější zahraniční zkušenost. Došlo k vytvoření metodiky pro uznávání stávajícího vzdělávání v kurzech, které mohou naplňovat požadavky kladené na mikrocertifikáty, návrhu jednotné podoby mikrocertifikátu, sjednocení výstupů jednotlivých forem krátkodobého vzdělávání pomocí kreditového systému ECTS.

Digitalizace řešené oblasti spočívala ve vzniku společného on-line katalogu kurzů veřejných vysokých škol, které naplňují požadavky na mikrocertifikáty, a vznik jednotného systému určeného pro ověřování výsledků menších forem vzdělávání na vysokých školách včetně repozitáře.

Vedle samotné tvorby nových kurzů, v prostředí tuzemského vysokého školství spadajících do rámce kurzů celoživotního vzdělávání, bylo nutné vhodným způsobem připravit také systém zajišťování jejich kvality, certifikace a související (zejména systémovou) infrastrukturu.

Zaměření a dílčí cíle specifického cíle C1 projektu mělo potenciál formulovat na úrovni tuzemských veřejných vysokých škol konsenzus v přístupu k problematice mikrocertifikátů a způsobům řešení a implementace klíčových aspektů uvedení konceptu mikrocertifikátů do praxe.

Projekt posloužil jako platforma pro vytvoření společného rámce pro zajištění vzájemné kompatibility řešení aplikovaných jednotlivými veřejnými vysokými školami. Měl pozitivní vliv na hospodárnost, efektivnost a účelnost využití prostředků i na naplňování cílů reformy.

Aktivity projektu ve výzvě Národního plánu obnovy (NPO), komponenta 3.2 Transformace VŠ ve svém plánu realizace vycházely z priorit Evropské komise obsažených ve Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Evropská agenda dovedností pro udržitelnou konkurenceschopnost, sociální spravedlnost a odolnost.

Obsah projektu vycházel z cílů EK obsažených v části tohoto Sdělení věnované Přípravě na pracovní místo (podkapitola Přizpůsobení odborného vzdělávání a přípravy pro budoucnost) a zároveň naplňoval evropskou vizi rozvoje nástrojů, které lidem umožňují získávat dovednosti po celý život, konkrétně oceněním výsledků učení mikrocertifikáty. Součástí tohoto cíle bylo i pilotní ověření v oblasti mikrocertifikátů (microcredentials). V rámci projektu se vytvořily podmínky pro to aby byly naplněny ambiciózní cíle EK v oblasti dovedností a vzdělávání dospělých vytyčené v části 4 výše uvedeného Sdělení a jednoho ze tří hlavních cílů EU, které vedoucí představitelé EU přijali na summitu v Portu v deklaraci ze dne 8. května 2021 a v závěrech Evropské rady ze dne 25. června 2021, tj. že 60 % všech dospělých se každoročně účastní celoživotního vzdělávání. Cíl SC C1 byl plánován plně v souladu s Doporučením Rady týkajícím se evropského přístupu k mikrocertifikátům pro oblast celoživotního vzdělávání a zaměstnatelnosti.

Projekt také věcně navazoval na operační cíle 2.E a 2.F Strategického záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro oblast vysokých škol na období od roku 2021 v souvislosti s Boloňským procesem a doplňoval zejména SC 2.5 Operačního programu Jan Amos Komenský (2021-2027) s cílem rozvoje prostředí pro celoživotní vzdělávání na VŠ o metodickou a infrastrukturní rovinu.

Základní cíle projektu byly definovány následovně:
  1. Analýza současného stavu v oblasti dokladů.
  2. Analýza nejlepších zahraničních zkušeností.
  3. Návrh jednotné podoby certifikátů.
  4. Příprava metodiky v oblasti uznávání stávajícího vzdělání.
  5. Sjednocení výstupů jednotlivých forem krátkodobého vzdělávání.
  6. Vytvoření společného on-line katalogu kurzů.
  7. Vytvoření a pilotní ověření jednotného systému pro ověřování výsledků vzdělávání.

Pro každý z dílčích cílů projektu byla sestavena pracovní skupina v čele se zástupcem dané univerzity (koordinátorem pracovní skupiny). V každé pracovní skupině byli zástupci všech čtyř vysokých škol řešitelského jádra (MUNI, UPOL, UK a ZČU) a dále zástupci všech vysokých škol, které o to ve vztahu k dané pracovní skupině projevily zájem. Mendelova univerzita v Brně se účastnila 3 pracovních skupin.  

Projekt v sobě zahrnoval řešení několika problémů, které na sebe vzájemně navazovaly, a řešení projektu prostupovalo několika oblastmi. V prvních fázích se jednalo o zanalyzování aktuálního stavu dané problematiky v českém prostředí. Tato analýza byla provedena zejména prostřednictvím dotazníkového šetření na zapojených veřejných vysokých školách. Zároveň bylo nutné zorientovat se v problematice mikrocertifikátů a příslušných kurzů a z nich vzešlých osvědčení z hlediska zahraničí, k tomuto slouží externí analýza s cílem nalézt nejlepší zahraniční zkušenost aplikovatelnou v českém prostředí.

Bylo také nutné připravit jednotnou metodiku pro oblast uznávání stávajících forem krátkodobého vzdělávání, jež bude moci být aplikována na celé národní úrovni veřejného vysokého školství a zároveň bude mít potenciál aplikace také na úrovni soukromého vysokého školství. Rovněž byla s cílem zajištění dosažitelnosti sjednocení výstupů jednotlivých forem krátkodobého vzdělávání pomocí kreditového systému ECTS vytvořena metodika v této oblasti. Při tvorbě metodik a vlastního návrhu jednotné podoby certifikátů se vycházelo z obou analýz.

Další z dotčených oblastí byl vznik nového prostředí, společného online katalogu kurzů, kde je možné soustředit informace o kurzech krátkodobého vzdělávání (vyhovujícím nově nastaveným podmínkám pro microcertifikáty) aktuálně nabízených veřejnými vysokými školami a vznik databáze pro ověřování výsledků tohoto vzdělávání včetně repozitáře. V této oblasti se jedná zejména o programátorské a vývojové práce, kdy došlo ke vzniku těchto dvou systémů, které jsou přístupné všem zapojeným školám a je možné je využívat na národní i případné mezinárodní úrovni.

Přímá spolupráce mezi zapojenými vysokými školami probíhala:

  • na úrovni řešitelského jádra formou setkávání zástupců vedení MUNI, UPOL, UK a ZČU jednou za dva měsíce a dle potřeby.
  • na úrovni koordinátorů pracovních skupin formou setkávání jednou za měsíc a dle potřeby a průběžnou písemnou/telefonickou komunikací.
  • na úrovni pracovních skupin formou setkávání dle potřeby a průběžnou písemnou/telefonickou komunikací.

Pracovní skupiny komunikovaly s vysokými školami, které v nich nemají své zástupce, prioritně písemnou formou (především e-mail komunikace).

Z hlediska celkové koordinace projektu byla založena skupina v aplikaci MS Teams, která byla dále vnitřně členěna. V rámci této aplikace byly jednotlivým zapojeným vysokým školám sdíleny informace a probíhal sběr podkladů. Vnitřní členění na kanály (např. kanály jednotlivých vysokých škol, pracovních skupin i škol jádra) umožňovalo, aby bylo vhodně využito při dalších pracovních jednáních, pravidelných poradách, koordinačních schůzkách apod.

Univerzita Karlova, coby koordinátor projektu v rámci SC C1, sestavila spolu s Masarykovou univerzitou, Univerzitou Palackého v Olomouci a Západočeskou univerzitou v Plzni řešitelské jádro. Na této úrovni probíhalo ve složení vedoucích pracovníků daných univerzit řízení a strategické rozhodování v rámci projektu. Odpovědnost za naplnění jednotlivých cílů projektu, vedení pracovních skupin a koordinace činností byla nastavena takto:

  • Masarykova univerzita dílčí cíle 2 a 7
  • Univerzita Palackého v Olomouci dílčí cíle 4 a 5
  • Univerzita Karlova dílčí cíle 1, 3 a 6.