5. lekce: Doba covidová a mezigenerační vztahy očima římskokatolického kněze

V následujících týdnech se i v rámci Mezigenerační univerzity plně ponoříme do období Adventu. To pro nás obvykle znamená nejen duchovní přípravu na Vánoce, ale také celou řadu dalších aktivit, které máme s těmito svátky neodmyslitelně spjaté. Pokusíme se vám zprostředkovat pohled na obojí – přineseme rozhovory s inspirativními lidmi o inspirativních tématech. Následně si společně se svými blízkými budete moci z Vánoc vše podstatné, ať již rodinné recepty nebo zvyky a tradice zaznamenat prostřednictvím originálních pracovních listů.

Jak již zaznělo v úvodu doba adventní a následně doba vánoční nás častěji přivádí k duchovním myšlenkám a k našim židovsko-křesťanským kořenům. Zeptali jsme se proto římskokatolického kněze Jana Kotíka, který je ustanoven farářem ve farnosti Brno-Řečkovice, na otázky spojené s rodinným životem a mezigeneračními vztahy právě v této době.

Ocitáme se v situaci, která je velmi zvláštní. Již podruhé se žijeme v nouzovém stavu, který je spojen s množstvím omezení. Jak toto období vnímáte?

Na jaře byl mnohem větší strach. Od té doby jsme se trošku otrkali, takže takový strach není. Na jaře bylo mnohem větší semknutí. Na jaře opravdu bylo to, že jsem vnímal, že všichni jsou doma. Brno bylo prázdné. Na jaře se šily roušky, protože nebyly. Teď už jsou. To stejné s testy. Teď jich je dostatek a testuje se. Taky každý z nás má tu zkušenost. Každý z nás zná někoho, kdo ten COVID měl, kdo se z něj vyléčil. Už tam není takový ten panický strach.

Jak vnímáte toto období skrze zkušenosti s jednotlivými generacemi, se kterými se potkáváte?

Pro mladší generace je to něco nového. Být spolu face-to-face to jim prostě chybí. Mladí to nesou těžce. Naši senioři ve farnosti to sice někdy také nesou těžce, ale pak vždycky řeknou: „Ale co se dá dělat. Musíme to prostě vydržet a ono se to zase zlepší.“ Starší generace, která ještě zažila válku, nebo vyprávění z války, tak zná to, že se musí skrývat, nebo zůstávat doma, nevycházet. Ale to mladá generace neví, to nyní zažívají. Ve farnosti vnímám, že pro mladé lidi je to dosti problematické poslechnout zákaz vycházení, oni mají potřebu sociálních kontaktů. Ocitáme se tak trochu ve válečném stavu, akorát neválčíme s lidmi a státy, ale s virem. Ta zkušenost toho skrývání, toho, že se člověk musí nějak uskromnit, že si nemůže dovolit jít, kam chce, tak to vidím jako něco podobného. Myslím si, že starší generace, která zažila válečné období a poté komunismus, dokáže toto velice dobře pochopit. Myslím si, že to je vlastně dobrá zkušenost, kterou mohou mladším generacím předat. Myslím, že ji i předávají, podle toho, co slyším a vidím. Když se ale zase bavím s rodinami, kde vychovávají školou povinné děti, tam řeší zase úplně jiné problémy. Mladá rodina je vlastně takový živější organismus, kde žijí rodiče a děti, stále se něco děje. Zatímco domácnost, kde jsou senioři je poklidnější, na druhou stranu je tam větší samota. Mladé rodiny prožívají větší stres, a to z online vyučování, z toho, že jsou stále spolu, doma tzv. na hromadě. Tlak z toho, že rodiče pracují z domova a zároveň mají pomáhat dětem se školou. Rodina si od sebe neodpočne a je stále spolu. Najednou třeba začne na partnerovi vadit nějaká věc, která do té doby nevadila. Je to přitom jen nějaká maličkost. Je potřeba to řešit manželskými rozhovory.

 Jak se podle Vás proměnily mezigenerační vztahy v rodině?

Mám pocit, že je v rodinách najednou větší péče o seniory. Rodina se učí být spolu. Musí se učit, být spolu víc. V tom se ten rodinný život změnil. Pro některé je to velká výzva. Mnohdy je to dost těžký. Ale máme příležitost se víc spolu sžít. Tím, že se nemůžeme družit s někým jiným, tak máme víc možností pro společné chvíle b rodině.

Jak by ostatní generace v rodině mohli pomoci seniorům v osamění?

Co vidím, že pomáhá jsou návštěvy, třeba jen přes okno. Mladí se bojí přijít k seniorům domů, ale navštíví je u okna a povídají si. Zajištění nákupu to vnímám jako samozřejmost. Volat si. Ten lidský kontakt je důležitý. Hlavně taky nevytvářet paniku. Dá se jít i ven a strávit společný čas venku, v přírodě, to je snad bezpečnější varianta. Dělat společné výlety.

Lidi taky potřebují tvořit, dělat něco, co je naplní. V rámci duchovní oblasti je možné se s lidmi spojit online a třeba modlit se. Například v Brně Selesiáni přenáší každý večer ve 20.00 modlitbu růžence online. Člověk v tom není sám. Mladší generace by mohlo tedy pomoci seniorům v technickém řešení pro online nejen duchovní aktivity.

Blíží se doba adventu. Čtenáři našeho týdeníku jsou zejména senioři. Co byste jim vzkázal.

Hlavně aby se nebáli a prožili hezký advent. Asi jiný než ty předešlé, ale aby ho prožili aktivně. Aby si napekli vánoční cukroví, připravili si adventní věnec a každý večer si ho zapálili, aby si u něj třeba četli nebo prožili nějakou duchovní chvíli. Aby se prostě chovali normálně, jako obvykle, jak jsou zvyklí, protože to pomůže.

 

Jan Kotík

římskokatolický kněz působící ve farnosti Řečkovice pochází z Vysočiny, z městečka Křižanov. Ve své službě se mimo jiné profiluje v rozvojové pomoci. Založil spolek Ifakara - http://www.ifakara.cz, v rámci, kterého se od roku 2012 aktivně věnuje rozvojové pomoci v africké farnosti Mpanga. V rámci pravidelné spolupráce dopravili do Afriky lékařskou péči,  kostelní zvony, traktory, vytvořili filtrační systém na vodu atd. V současné době se spolek podílí na stavbě střední školy. Za touto pomocí stojí myšlenka, že i úplná maličkost může v konečném důsledku způsobit velké věci: „Dej někomu rybu a nasytíš ho na den. Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.“

 

Studentka

Chcete
studovat
na ICV MENDELU?

Vše, co potřebujete vědět: