Surikata

Historie

 

Institutu celoživotního vzdělávání vznikl v roce 2003. Stalo se tak na základě rozhodnutí rektora Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (dále MZLU v Brně).

V prvních třech letech bylo úsilí pracovníků ICV zaměřeno zejména na rozběh projektu Univerzity třetího věku, vytvoření smysluplné nabídky vzdělávacích programů pro veřejnost a zajištění vzdělávání učitelů formou tzv. doplňujícího pedagogického studia. Tyto úkoly byly plněny a byla tak prokázána životaschopnost myšlenky vybudování celouniverzitního pracoviště zaměřeného na celoživotní vzdělávání, obdobně, jak je tomu i u jiných českých a evropských univerzit.

Poslání celoživotního vzdělávání na MZLU v Brně v průběhu let 2003 - 2005 bylo realizováno v souladu se strategickými dokumenty. Byly jimi především zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, dále Dlouhodobý záměr MZLU v Brně na léta 2004 – 2010 nebo Koncepce reformy vysokého školství v ČR, kterou schválila vláda České republiky usnesením č. 1201 ze dne 1. prosince 2004. Celoživotní vzdělávání je rovněž zakotveno ve statutu naší univerzity.

Tím, jak Institut celoživotního vzdělávání naplňoval své poslání, rozvíjel se po stránce personální, materiální, ale i odborné, bylo Radou univerzitních projektů celoživotního vzdělávání MZLU v Brně doporučeno změnit postavení Institutu celoživotního vzdělávání
a dle § 34 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách jej transformovat do podoby vysokoškolského ústavu.

Po projednání předloženého návrhu o transformaci Institutu celoživotního vzdělávání na vysokoškolský ústav dne 9. května 2006 na Kolegiu rektora, byl tento návrh dne 5. června 2006 schválen i Akademickým senátem MZLU. Vzápětí byl příslušně upraven Statut MZLU v Brně a po jeho předložení MŠMT ČR byl zaregistrován.

Tímto okamžikem došlo ke kvalitativní změně v životě ICV MZLU v Brně, jejímž důsledkem je současný stav v oblasti celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně.

Realizací pedagogického vzdělávání navázal vysokoškolský ústav Institut celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně na dlouhou historii vzdělávání učitelů zemědělských a lesnických předmětů, které bylo zahájeno prakticky v počátcích vysokého školství zemědělského a lesnického. Již v letech 1921/1922, až do uzavření českých vysokých škol v akademickém roce 1939/1940, byly realizovány přednášky o zemědělském školství, a to 2 hodiny týdně v LS 4. ročníku hospodářského odboru. Po 2. světové válce (1947/1948-1948/1949) tato výuka pokračovala ve stejném rozsahu. V akademickém roce 1950 – 1951 bylo na vysokých školách zemědělských zavedeno studium pedagogické specializace. Výuku pedagogiky zajišťoval vedoucí praxe na VŠZ v Brně Dr. Vladimír Šťastný. V roce 1952 byl zřízen seminář pro výchovu učitelů zemědělských a lesnických škol v Liblicích a od r. 1957 v Čáslavi. V té době nebylo pro učitele VŠZ v Brně předepsáno pedagogické minimum.

Zásadní změna nastala v roce 1962, kdy oborová komise pro vysoké školy zemědělské a lesnické při Ministerstvu školství a kultury dne 18. 12. 1962 vyslovila souhlas s přičleněním pedagogického vzdělávání učitelů zemědělských a lesnických škol k vysokým školám zemědělským v Praze, Brně a Nitře. V roce 1963 bylo na VŠZ odsouhlaseno, aby Katedra pedagogiky FF UJEP ukončovala semináře z vysokoškolské pedagogiky kolokviem, neboť výuku odborně vedla. V témže roce pověřilo vedení VŠZ doc. PhDr. Bedřicha Pšíra a Dr. Ing. Jiřího Šebánka, aby po konzultaci s filozofickou fakultou připravili návrh na zřízení volné katedry obecné
a vysokoškolské pedagogiky na VŠZ.

Návrh předložený kolegiu rektora v únoru 1963 počítal s tím, že katedra bude sloužit k pedagogickému vzdělání učitelů středních zemědělských a lesnických škol a učitelů VŠZ v Brně. Postgraduální pedagogické studium absolventů VŠZ, kteří byli učiteli středních zemědělsko-technických nebo zemědělsko-lesnických škol, mělo mít dálkovou formu a čtyřsemestrální délku studia (dva ročníky). Zřízením katedry byl pověřen tehdejší prorektor pro studium pracujících prof. RNDr. Josef Žák.

Dne 1. 10. 1964 rektor VŠZ v Brně zřídil Katedru pedagogiky jako rektorátní katedru. Jádro externích pracovníků tvořili členové Katedry pedagogiky FF UJEP: prof. PhDr. Vladimír Jůva, CSc., doc. PhDr. Lubomír Mojžíšek a prof. PhDr. Milan Přadka, CSc..
V roce 1970 Ministerstvo školství uložilo katedrám pedagogiky na VŠZ v Praze a Brně zajistit pedagogické školení učitelů a mistrů odborného výcviku pro odborná učiliště a učňovské školy dálkovou formou. Od 1. 1. 1971 se Katedra pedagogiky stala součástí AF VŠZ. V akademickém roce 1972/1973 byla na Katedře pedagogiky AF VŠZ v Brně zahájena pedagogická příprava mistrů odborného výcviku pro odborná učiliště a učňovské školy.

Ministerstvo školství ČR vydalo 20. 6. 1980 Směrnici č. 6, která sjednotila postup pro přípravu učitelů odborných předmětů i učitelů odborné výchovy na katedrách pedagogiky všech vysokých škol zemědělských i technických v ČSSR.

Z rozhodnutí rektora VŠZ byla Katedra pedagogiky vyčleněna s účinností od 1. 10. 1980 z AF a přešla na rektorát jako celoškolská katedra. Jako celoškolská katedra byla podřízena rektorovi prostřednictvím prorektora pro výchovně vzdělávací činnost. Organizační řád VŠZ zakotvil její působnost. Nadále se měla starat o přípravu posluchačů i absolventů Vysoké školy zemědělské v Brně, Vysoké školy veterinární v Brně a absolventy středních odborných škol pro jejich pedagogickou činnost na všech typech středních zemědělských, lesnických a veterinárních škol v ČSSR.

Ve školním roce 1983/1984 byla katedra pověřena zabezpečením Základního studia vysokoškolské pedagogiky na VŠZ v Brně, které bylo určeno pro asistenty všech fakult školy.

Katedra zajišťovala kombinované souběžné studium posluchačů všech fakult VŠZ Brno, kombinované doplňkové studium učitelů odborných předmětů, doplňkové pedagogické studium mistrů odborné výchovy a základní kurz vysokoškolské pedagogiky.

S účinností od 1. 2. 1990 vydal rektor VŠZ rozhodnutí o reorganizaci Provozně ekonomické fakulty (PEF) VŠZ v Brně, kterým převedl Katedru pedagogiky z rektorátu na PEF VŠZ v Brně. V roce 1991 byla Katedra pedagogiky přejmenována na Ústav pedagogiky
a posléze na Ústav inženýrské pedagogiky.

Rozhodnutím děkanky PEF o změně organizace se v roce 1997 z Ústavu inženýrské pedagogiky stal Ústav humanitních věd, v jehož rámci působilo Oddělení pedagogiky.

Jak již bylo uvedeno výše RR č. 14/2003 vzniklo v roce 2003 celoškolské pracoviště Institut celoživotního vzdělávání. Úkolem tohoto pracoviště bylo zabezpečovat kontinuální rozvoj celoživotního vzdělávání prostřednictvím projektů celoživotního vzdělávání CŽV (zjišťovat vzdělávací potřeby odborné veřejnosti a zabezpečovat CŽV obsahově a organizačně) a současně byl zahájen 1. ročník studia na Univerzitě třetího věku.

V roce 2004 převzal ICV z PEF výuku doplňujícího pedagogického studia Studium učitelství odborných předmětů a Studium učitelství odborného výcviku. O dva roky později se, Rozhodnutím rektora č. 15/2006, Institut celoživotního vzdělávání stal vysokoškolským ústavem.

Vysokoškolský ústav Institut celoživotního vzdělávání MENDELU se podílí na uskutečňování akreditovaných studijních programů
a rovněž vykonává vědeckou, výzkumnou a vývojovou činnost. 15. 11. 2006 získal akreditaci MŠMT k bakalářskému studijnímu programu Specializace v pedagogice (studijní program Učitelství odborných předmětů a studijní program Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku), 24. 4. 2008 k bakalářskému studijnímu programu Technické znalectví (studijní program Technické znalectví a pojišťovnictví). K navazujícímu magisterskému studijnímu programu Technické znalectví a expertní inženýrství se stejnojmenným studijním oborem byla udělena akreditace MŠMT 13. 10. 2010.